Pepíček
Jako malé děvčátko jsem chodila k mé prababičce a pradědečkovi na víkendy. Jednoho dne si prababička přinesla domů žlutou andulku. Říkala, že byla ve zverimexu a že Pepíčka, jak anduláčka pojmenovala, někdo našel venku na cestě a donesl ho tam.
Pepíčka dala do klece a on se tam zabydloval.. Jednou tak sedíme v kuchyni a slyšíme dobrý den,dobrý den..a nikde nikdo. Koukali jsme z okna jestli tam někdo není, ale nikde nikdo. Najednou jsme se podívali na Pepíka a to dobrý den říkal on!! Babička jej učila říkat další slova a za chvíli už Pepík uměl říct. Hodnej Pepíček, pivečko pusinku a pusinkoval u toho jak praštěnej a později se naučil ještě říkat dobrý den babíííí.
Byl to hroznej mazel. Pouštěli jsme jej z klece a on si vždy sednul babičce na rameno, pusinkoval ji, mazlil se hlavičkou a když na ní chtěl dědeček šáhnout tak to klovnul. Ale jen trošku, nikdy by neublížil. Nedal na babičku dopustit. Byl to hrozně hodný, přítulný a chytrý ptáček a hrozně rád se čvachtal ve vodě. Vždycky jsme mu pustili do dřezu vodu z kohoutku a on se tam dlouhou dobu vydržel čvachtat.
Bohužel babička začala mít problémy s průduškami a vadil jí ten prach z andulky a tak jsme ho museli dát pryč.v Všichni jsme ho oplakali. I teď, když už to je přes desel let, tak když příjdu k babičce a ona o něm začne mluvit má slzy v očích.
Pepíčku, nikdy na tebe nezapomeneme!!!
kontakt na autora: sediva.nela@email.cz
Komentáře
Přehled komentářů
ja mám podobný přápad akorát moje kamarádka mi dala andulku (protoze zacala byt na ne alergicka) a ja sem nevedela co mam sni delat takze sem se koukala na webove stranky a pomohly mi a dnes uz maj 5.let a porad si mezi sebou hraji a ja sem poprve prisla takhle k andulkam a velmi sem si je oblibila.
muj kratky pribeh
(nikysek, 24. 1. 2011 7:34)